Pentatonický |

z řeckého pente – pět a tón

Zvukový systém obsahující pět kroků v oktávě. Existují 4 typy P.: nepůltónové (nebo vlastně P.); půltón; smíšený; temperované.

Nepůltónový P. je znám i pod jinými názvy: přírodní (AS Ogolevets), čistý (X. Riemann), anhemitonický, celotónový; protodiatonický (GL Katouar), trichordový systém (AD Kastalsky), gama „epochy čtvrté“ (PP Sokalsky), čínská gama, skotská gama. Tento hlavní typ P. (pojem „P.“ bez zvláštních přídavků obvykle znamená nepůltónový P.) je 5-krokový systém, jehož všechny zvuky lze uspořádat v čistých kvintách. Mezi sousedními stupni stupnic tohoto P. – b jsou zařazeny pouze dva typy intervalů. druhý a m. Třetí. P. se vyznačuje nepůltónovými tříkrokovými zpěvy – trichordy (m. tercie + b. sekunda např. ega). Kvůli absenci půltónů v P. nemohou vznikat ostré modální gravitace. P. stupnice neodhaluje jednoznačný tonální střed. Proto funkce Ch. tóny mohou provádět jakýkoli z pěti zvuků; tedy pět diff. varianty P. stupnice stejné zvukové skladby:

P. půltón je jednou z pravidelných etap vývoje hudby. myšlení (viz Zvukový systém). Proto se P. (nebo jeho rudimenty) nachází v nejstarších vrstvách múz. folklór nejrozmanitějších národů (včetně národů západní Evropy viz kniha X. Mosera a J. Müllera-Blattaua, str. 15). P. je však charakteristický zejména pro hudbu zemí Východu (Čína, Vietnam) a v SSSR – pro Tatary, Baškirce, Burjaty a další.

Do Nhuan (Vietnam). Píseň „Far March“ (začátek).

Prvky pentatonického myšlení jsou také charakteristické pro nejstarší ruské, ukrajinské, běloruské. nar. písně:

Ze sbírky A. Rubetse „100 ukrajinských lidových písní“.

Trichordy typické pro P. v ruštině. nar. píseň je často zahalena tou nejjednodušší melodikou. ornament, krokový pohyb (například v písni „Nebyl vítr“ ze sbírky MA Balakireva). Pozůstatky P. jsou patrné v nejstarších vzorcích středověku. chorál (např. charakteristické intonační formule c-df v dorianu, deg a ega ve frygštině, gac v mixolydských způsobech). Nicméně až do 19. stol. P. jako systém byl pro Evropu irelevantní. prof. hudba. Pozor na Nar. hudba, zájem o modální barvu a harmonii. charakteristika v době po vídeňské klasice oživila vznik názorných příkladů P. jako speciál. vyjádří. prostředky (čínská melodie v hudbě K. Webera na Schillerovu úpravu hry K. Gozziho „Turandot“; v díle AP Borodina, MP Musorgského, NA Rimského-Korsakova, E. Griega, K. Debussyho). P. se často používá k vyjádření klidu, nepřítomnosti vášní:

AP Borodin. Romance „Spící princezna“ (začátek).

Někdy slouží k reprodukci zvuku zvonů – Rimskij-Korsakov, Debussy. Někdy se P. používá i v akordu („skládá se“ do neúplného pětikordu):

poslanec Musorgskij. "Boris Godunov". Akce III.

Ve vzorcích, které se k nám dostaly, Nar. písní, jakož i u prof. P. práce se obvykle opírá o durový (viz A v příkladu ve sloupci 234) nebo moll (viz D ve stejném příkladu) a vzhledem k snadnému posunu základu z jednoho tónu na druhý paralelní -často se tvoří např. střídavý režim.

Dalšími druhy P. jsou jeho odrůdy. Polotónový (hemitonický; též ditonický) P. nalézáme v Nar. hudba některých zemí východu (X. Husman ukazuje na indické melodie, dále indonéské, japonské). Struktura stupnice polotónové stupnice —

, např. jedna ze šupin slendro (Java). Smíšený P. spojuje rysy tonální a nepůltónové (Husman zmiňuje melodie jednoho z národů Konga).

Tempered P. (ale ne stejný temperament; termín je libovolný) je indonéská stupnice slendro, kde je oktáva rozdělena do 5 kroků, které se neshodují ani s tóny, ani s půltóny. Například ladění jednoho z jávských gamelanů (v půltónech) je následující: 2,51-2,33-2,32-2,36-2,48 (1/5 oktávy – 2,40).

První teorie, která se k nám dostala. P. vysvětlení patří vědcům Dr. Číně (patrně datováno do 1. poloviny 1. tisíciletí př. Kr.). V rámci akustiky systém lu (12 zvuků v dokonalých kvintách, vyvinutých již za dynastie Zhou) spojený do jedné oktávy 5 sousedních zvuků poskytoval nepůltónové píšťaly ve všech svých pěti variantách. Kromě matematického zdůvodnění způsobu P. (nejstarší památkou je pojednání „Guanzi“, připisované Guan Zhongovi, – 7. stol. př. n. l.) byla vyvinuta komplexní symbolika kroků P., kde pět zvuků odpovídalo 5 prvků, 5 chutí; navíc tón „gong“ (c) symbolizoval vládce, „shan“ (d) – úředníci, „jue“ (e) – lid, „zhi“ (g) – činy, „yu“ (a) – věci.

Zájem o P. ožil v 19. stol. AN Serov považoval P. za příslušníka Východu. hudby a interpretován jako diatonický s vynecháním dvou kroků. PP Sokalsky nejprve ukázal roli P. v ruštině. nar. píseň a zdůrazňoval samostatnost P. jako druhu múz. systémy. Z hlediska jevištního pojetí spojoval P. s „epochou kvarty“ (což je pravda jen zčásti). AS Famintsyn, předjímajíc myšlenky B. Bartoka a Z. Kodalyho, poprvé poukázal na to, že P. je prastará vrstva paland. hudba Evropy; pod polotónovými vrstvami objevil P. a v ruštině. píseň. KV Kvitka na základě nových faktů a teoretických. předpoklady kritizoval Sokalského teorii (zejména redukci „epochy kvarty“ na trichordy P., jakož i jeho schéma „tří epoch“ – kvarty, kvinty, tercie) a objasnil teorii pentatonické AS Ogolevets na základě jevištního konceptu věřil, že P. ve skryté podobě existuje i v rozvinutější hudbě. systému a je jakousi „kostrou“ modální organizace u diatonických a geneticky pozdějších typů múz. myslící. IV Sposobin zaznamenal vliv P. na vznik jednoho z typů netertziánských harmonií (viz ukázka na konci pásu 235). Jam. Girshman, který vypracoval podrobnou teorii P. a prozkoumal její existenci v Tat. hudby, osvětlil dějiny teor. porozumění P. V zahraniční hudební vědě 20. stol. bohatý materiál se také nashromáždil v prosinci. typy P. (kromě nepůltónových).

Reference: Serov AN, ruská lidová píseň jako předmět vědy, „Hudební sezóna“, 1869-71, totéž, v knize: Izbr. články aj. 1, M. – L., 1950; Sokalskij PP, Čínská stupnice v ruské lidové hudbě, Hudební revue, 1886, 10. dubna, 1. května, 8. května; jeho, ruská lidová hudba …, Har., 1888; Famintsyn AS, starověká indočínská stupnice v Asii a Evropě, „Bayan“, 1888-89, totéž, Petrohrad, 1889; Peter VP, O melodickém skladišti árijské písně, „RMG“, 1897-98, ed. vyd., Petrohrad, 1899; Nikolsky N., Synopse o historii lidové hudby mezi národy Povolží, „Sborník hudebního a etnografického oddělení Kazaňské vyšší hudební školy“, sv. 1, Kaz., 1920; Kastalskij AD, Rysy lidově-ruského hudebního systému, M. — P., 1923; Kvitka K., První tonoryády, „První občanství a jeho zbytky v Ukpapně, sv. 3, Kipb, 1926 (Rus. per. – Primitivní váhy, ve své knize: Fav. works, tj. 1, Moskva, 1971); ego, Angemitonická primitiva a teorie Sokalského, „Etnografický bulletin Ukrapnskop Ak. Sciences“, kniha 6, Kipv, 1928 (rus. per. – Anhemitonická primitiva a Sokalského teorie, v jeho knize: Izbr. works, tj. 1, М., 1971); его же, La systиme anhйmitonigue pentatonique chez les peuples Slaves, в кн .: Deník 1927nd kongresu slovanských geografů a etnografů v Polsku, vr 2, t. r. 1930, Cr., 1 (rus. per. – Pentatonie mezi slovanskými národy, ve své knize: Izbr. works, tj. 1971, M., 2); jeho, Etnografické rozšíření pentatonické stupnice v Sovětském svazu, Izbr. díla, tj. 1973, M., 1928; Kozlov IA, Pětizvukové nepůltónové stupnice v tatarské a baškirské lidové hudbě a jejich hudebně teoretický rozbor, „Izv. Společnost archeologie, historie a etnografie ve státě Kazaň. univerzitě“, 34, sv. 1, č. 2-1946; Ogolevets AS, Úvod do moderního hudebního myšlení, M. — L., 1951; Sopin IV, Elementární teorie hudby, M. — L., 1973, 1960; Hirshman Ya. M., Pentatonika a její vývoj v tatarské hudbě, M., 1966; Aizenstadt A., Hudební folklór národů Dolního Amuru, ve sbírce: Hudební folklór národů Severu a Sibiře, M., 1967; Hudební estetika zemí Východu, ed. NA. AP Shestakova, M., 1975; Gomon A., Komentář k melodiím Papuánců, v knize: Na břehu Maclay, M., 1; Ambros AW, Dějiny hudby, sv. 1862, Breslau, 1; He1mhо1863tz H., Teorie tónových vjemů jako fyziologický základ pro teorii hudby, Braunschweig, 1875 (рус. přel.: Helmholtz GLP, Nauka o sluchových vjemech …, St. Petersburg, 1916); Riemann H., Folkloristische Tonalitätsstudien. Pentatonická a tetrachordální melodie…, Lpz., 1; Kunst J., Hudba na Jávě, v. 2-1949, Haag, 1949; MсRhee C., The Five-tone gamelan music of Bali, «MQ», 35, v. 2, No 1956; Winnington-Ingram RP, Pentatonické ladění řecké lyry.., „Klasický čtvrtletník“, XNUMX v.

Yu. H. Kholopov